Lyžování bylo původně považováno jako způsob dopravy pomocí dopravního prostředku, dnešních lyží, tehdejší používaný výraz sněžnice. Protože k dopravě na tomto prostředku bylo logicky vzato nutnost sněhové pokrývky, nejčastěji se způsobem této dopravy pohybovali obyvatelé, žijících v horských oblastech a velmi rychle se tato doprava zažila i do nížin, kde sněhová pokrývka byla i tam z větší částí v roce. Pomocí sněžnic se dalo pohodlně přejíždět nejen sněhem, ale i mokřinami a určitě byl tento způsob přesouvání z místa na místo nejen pohodlnější, ale zároveň rychlejší. Podle zaznamenaných písemností, tento prostředek k pohybu, používali již antičtí Řekové, někdy okolo 4. stol. před Kristem a později se s tímto „dopravním prostředkem“, setkáváme i u jiných národů.

Protože, jak už je zmíněno, tento prostředek umožňoval i rychlejší přepravu, začalo se tohoto využívat ke sportovním účelům, kdy první závody v této „disciplíně“ proběhly již v 16. stol. V severských zemích, které si připisují vznik a tzv. kolébku lyžování. Tehdy se samozřejmě sněžnice vylepšily a doopravovaly k účelům závodů a hlavně k pohodlnosti používání závodníků a to tak, že se podstatně zúžily a prodloužily a mohlo se na nich dokonce nejen klouzat, ale díky úpravám i běhat. Prvními doloženými závody se tak stávaly závody mezi králem a jeho poddanými. Samozřejmě vývoj lyžování a s tím související výbava, jako například vázání, má také svůj vývoj a vznik.

První vázání, které umožnilo při sjezdu lyžařům zatáčet, je dílem Nora Sondre Norheima, který právě soutěžil ve svém kraji, v 16.stol ve městě Telemark při zdejší lidové slavnosti spojené se soutěží v lyžování. A právě tady vznikají dvě techniky v lyžování, a to v provádění oblouků, později nazýváno také telemark (předchůdce dnešního carvingu) a kristiánka. Ovšem zakladatelem alpského lyžování není seveřan, jak by se mohlo zdát, je to Moravák a jmenoval se Matyáš Žďárský. Ten se proslavil hlavně tím, že upravil a smontoval vázání tak, aby byla bota pevně přidělána k lyži.